Nezařazené - 2. 6. 2023

Ušlechtilý dobrman se srdcem ochránce

V devatenáctém století se v sousedním Německu vyšlechtilo plemeno, které nese jako jediné pojmenování po svém chovateli. Louis Dobermann byl výběrčím daní a také odchytával toulavé psy. Potřeboval tak psa, který se jen tak ničeho nezalekne. Nebojácného, ostražitého, poslušného, s perfektní dynamikou těla a také věrného. Z největší pravděpodobností, jak se lze jen domnívat, použil ke křížení psy typu rotvajlera, německého pinče, výmarského krátkosrstého ohaře nebo i anglického greyhounda.

O křížení a stavu psů, však nejsou žádné záznamy, proto není zcela jasné, jaká další plemena byla popřípadě použita ke šlechtění. Nakonec vznikl pes, nebojácný i temperamentní, učenlivý i oddaný. Plemeno dostalo název dobrman a první zápis do plemenné knihy se uskutečnil v roce 1893. Až v roce 1910 byl ale oficiálně sepsán standart plemene a nástupce „chovatele“, Otto Göller, založil Národní klub dobrmanských pinčů.
Během první světové války byl tento energický pes tolik oblíbeným, že jej do Ameriky vyvezli v ohromném množství, ovšem jen hrst se jich vrátila zpět. Po skončení války jich zbylo opravdu jen několik, o to více se stali hlavně v Evropě oblíbenějším plemenem. Ve druhé světové válce tohoto elegána používali v bitvě i koncentračním táboře, mezi lidmi si dobrman vysloužil tedy odpor. Dnes se k němu opět vrací policisté i armáda, v podobě služebního psa tak pomáhá lidem, hodí se však díky své oddanosti a ochranitelským pudům do rodiny s dětmi.

Při dobré socializaci je dobrman ideální společník do města mezi lidi, ale i k vesnickému baráčku na zahradu. Nároky na chov tohoto psího nebojácného ochranitele, nejsou nijak zvláštní. Potřebuje jen hodně pohybu, lásky a pozornosti. Špatně snáší samotu, ke členům své rodiny se chová vždy láskyplně a s neúnavnou důsledností ve výcviku je i lehce ovladatelný. Toto plemeno má krátkou srst, celoroční pobyt venku mu nedělá dobře, jeho pořízení by tak měl budoucí chovatel náležitě promyslet.

---