Jó to byly časy! Vzpomínáš. Byl jsi svalnatý borec, ženský se na Tebe vrhaly jak nadržený důchodkyně na rajčata ve slevě. Měl jsi prokletý pohled, který všem krásným vílám zvedal spodničku až k bradě. Stačilo si jen vybrat a měl jsi půvabnou společnost až do rána. Ale později začaly přicházet první zklamání, nerudná odmítnutí a spanilý rytíř náhle spadl ze svého koně.
Stále jsi přemítal o možných chybách. Hodiny strávené před zrcadlem a mučivé myšlenky při pohledu na neustále se zvětšující kouty. Vlastně to už nebyly kouty, spíše rozlezlá lysina. Nechal sis oholit ostrůvek stárnoucích vlasů a „nasadil“ plnovous – vždyť ten slavný Bruce Willis má hlavu jak sloní prdel a pořád je to sexy chlap. Koupil sis luxusní hodinky, značkové tričko a v baru pil jen to nejdražší – holohlavý symbol zazobanosti – jak jsi byl tenkrát naivně zaslepený!
Jednou se na tebe usmálo štěstí. Konečně. Skoro po roce půstu se našla přitažlivá princezna. Byla povolná a střízlivá, ale pokazilo se to tam, kde jsi to pramálo čekal. Zrada vlastního mužství. Zbytky tvého sebevědomí se utopily v zahořklé břečce studu. Nesmála se, mlčky odešla a už jsi ji nikdy neviděl. Stud se rozplynul, zůstal jsi sám se svým tragickým selháním. Náhle jsi to viděl, tvůj život byl prázdný jak žaludek „nepřítele lidu“v uranových dolech.
Jó to byly časy! Probíráš se, vzpomínky odplouvají. Sedíš v baru, popíjíš laciné pivo v ošoupaných hadrech. Ženský tě nechávají klidným, nestojíš o další komedii. Je Ti dobře samotnému. Obklopen bezpečným stereotypem, tak to máš rád. Najednou si vedle Tebe sedá neznámá brunetka. Zdá se Ti dost vyžilá a oblečená je až příliš lacině. Nelíbí se Ti. Jenomže netrvá dlouho, asi šest piv a táhneš si ji k sobě domů. Cestou si uvědomuješ svoje znovunabyté sebevědomí. Nevíš jak je to možné, ale je tam.
Copyright 2024 | Theme By WPHobby. Proudly powered by WordPress